//
you're reading...

Aktivity a hry

Woodcrafterský zákon

image004Woodcrafterský zákon a zásady woodcraftu

krátké znění:

Čtyři světla, zažehnutá z velkého ústředního ohně, jsou krása, pravda, síla a láska.

1. Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu.


2. Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel.


3. Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.


4. Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.

 

rozšířené znění:

Toto je světlo krásy:

1. Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ.

2. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je chrámem ducha.

3. Buď přítelem všech neškodných tvorů. Chraň stromy a květiny, obzvláště dávej pozor na oheň v lese i ve městě.


Toto je světlo pravdy:

4. Čestné slovo je svaté.

5. Hraj poctivě. Falešná hra je totéž co zrada.

6. Buď pokorný. Uctívej Velkého Ducha a respektuj víru jiných.

 

Toto je světlo síly:

7. Buď odvážný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem.

8. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak.

9. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti.

 

Toto je světlo lásky:

10. Buď laskavý. Vykonej aspoň jeden dobrý skutek denně.

11. Ochotně pomáhej druhým. Konej své povinnosti.

12. Buď veselý. Raduj se z toho, že žiješ.

 

 

plné znění:

Toto je světlo krásy. Vyzařují z něho tyto tři paprsky:

1. Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ. Není dokonalé krásy bez čistoty těla, duše a jednání. Tělo je posvátným chrámem ducha, uctívej proto své tělo. Čistota prospívá především tobě, pak lidem kolem tebe a ti, kdož zachovávají tento zákon, skutečně slouží své zemi.

2. Buď silný. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je to chrám ducha, a není-li zdravé, nemůže být silné ani krásné.

3. Ochraňuj všechny neškodné tvory pro radost, kterou dává jejich krása. Chraň stromy, květiny a obzvlášť dávej pozor na oheň v lese i ve městě.


Toto je světlo pravdy. Vyzařují z něho tyto tři paprsky:

4. Považuj své čestné slovo za svaté. To je zákon pravdy a pravda je moudrost.

5. Hraj poctivě, neboť poctivá hra je pravda a falešná hra znamená zradu.

6. Buď pokorný. Uctívej Velkého Ducha a respektuj víru jiných, neboť nikdo nezná celou pravdu a každý, kdo pokorně věří, má právo na naši úctu.


Toto je světlo síly. Vyzařují z něho tyto tři paprsky:

7. Buď statečný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem. Strach je u kořene každého zla. Neohroženost znamená sílu.

8. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak. V době zkoušky je mlčení těžší než mluvení, ale nakonec bývá silnější.

9. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti. Poslušnost znamená sebeovládání a to je jádrem zákona.


Toto je světlo lásky. Vyzařují z něho tyto tři paprsky:


10. Buď laskavý. Vykonej aspoň jednu nezištnou službu denně – i kdybys měl třeba jen rozšířit štěrbinu v místech, kde vyráží na povrch pramínek.

11. Ochotně pomáhej. Konej své povinnosti pro povznášející pocit, který dává služba, neboť člověk čerpá ze služby sílu.

12. Buď veselý. Raduj se z toho, že žiješ – neboť každá rozumná radost, kterou můžeš získat nebo dát, je nezničitelný poklad, který se dvojnásobí pokaždé, když se o něj rozdělíš s jiným člověkem.

 

Komentář

Josef Porsch – Ablákela


1. Oheň.

Oheň je ústředním bodem učení o woodcraftu. Jak sám Seton říká, u ohně povstala první společenská jednotka. Lidé totiž mohli v noci sedět v noci beze strachu a nemuseli se schovávat jako dříve. Kolem ohně vyrostly všechny společné zvyky, vyvinula se řeč, umění atd. Někteří badatelé se domnívají, že právě ochrana ohně, která vedla dávné lidi k myšlenkám o nadpřirozených silách – a že tak vznikla první náboženství. Oheň je předmětem úcty. Právě pro jeho kouzlo se mladí lidé ve woodcraftu shromaždují kolem ohně. Učí se u něj prostotě dávných lidí a posvátnému chování.
2. Silně založený člověk je čtyřhranný.

Už víme, že woodcraft si klade za úkol vychovávat harmonicky, všemi těmito čtyřmi cestami. Když Seton říká, že „silně založený člověk je čtverhranný“, chce tím říci právě toto. „Našich tisíc činností se vztahuje k těmto zákonům.“ V symbolické kresbě čtyřnásobného ohně se doprostřed kreslí kruh, který je symbolem Velkého ducha. Ústřední oheň je symbolem Velkého ducha. Velký duch (nebo také Velké Tajemství) „byl vždy“ a je symbolem nikdy neuhasínajícího života, říká Seton. Jako z prostředí okolo ohně vycházelo všechno lidské, tak z ústředního ohně woodraftu vychází už zmíněné čtyři směry (cesty) – duch, tělo, mysl a služba. Každá cesta v této kresbě dále vede k jednomu ohníčku (světlu), které představují sílu, krásu, pravdu a lásku. A skrze cesty, jež je spojují s ústředním ohněm, se čtou: tělo krásy (krása těla), mysl pravdy, duch síly, služba lásky (láskou). Woodcraft tak nejprve rozvíjí tělo, pak poznání, potom poznání duchovna a nakonec – jako nejvyšší poznání duchovna – službu. Ve woodcraftu je to služba druhým lidem, kdy k nim sestoupím a sloužím jim. Z každého světla vycházejí tři paprsky, představující dvanáct zákonů woodcraftu. V následujícím výčtu se pokusím řídit logickou posloupností světel, tak jak ji uvádí Seton.
3. Tělo krásy


Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu. „Pro tělesný vývoj užíváme zavedených a mnoha nových her, všechny s měřením výkonnosti, a dáváme přednost těm, které se hrají v přírodě. Ale učíme se také znáti význam a požadavky výživy, péče o tělo, povinnosti zdokonaliti a zkrásněti je. Učíme se nalézti smysl odívání, zdravotní význam slunečního světla, požehnání vzduchu, klid noci.“
4. Mysl pravdy


„Učit se znamená měnit se.“ (Gótama Buddha). Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel. „Pro rozumový vývoj se obracíme k lákavému poli studia přírody a pěstování rukodílných prací.“
5. Duch síly
„Neslyšeli jste o onom pomateném člověku, jenž za jasného poledne rozžal svítilnu, běžel na tržiště a bez ustání vykřikoval: „Hledám Boha! Hledám Boha!“ – Protože tam stálo mnoho z těch, kdo v Boha nevěřili, vzbudil velké veselí. Snad se neztratil? pravil jeden. Což se zaběhl jak dítě?“

F. Nietzsche

Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej. „Pro duchovní vývoj používáme kázně, posvátnosti a výchovy Sněmovního kruhu, povzbuzení představivosti vybranými hrami, kouzla ohně, táborových povinností, dobrého občanství, zasvěcování, titulů, obřadů, symbolismu a pro starší členy (to jest přes 15) bdění, postů a pokání. Začínáme a končíme sněm zbožným uctíváním Velkého Ducha a moudrost, jež je základem každého zdravého náboženství, roste v táborových rozhovorech a v jemné síle ovzduší tábora.“ „Všechny krásné a fantastické věci spojujeme s duchovním vývojem a hledíme vše v našem životě učiniti malebným, ať zvyky, výzbroj, oděv nebo dílo svoje, slavnostním zbarvením, krásou a romantikou.“
6. Služba lásky
„Každá duše je ručitelkou toho, co si sama vysloužila.“

Korán

Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně. „Pro službu se věnujeme první pomoci a záchraně života dle Červeného kříže, skautskému dobrovolnictví, skautování, táborové práci, kuchyňské práci, péči o tábor, společenskému zabavování a chování, výcviku orientačnímu, oddáváme se pudu družnosti, úcty veřejného mínění…, občanské službě ve městě a pěstujeme výkony ve Sněmovním kruhu.“

Devět hlavních zásad woodcraftu


1. HNUTÍ LESNÍ MOUDROSTI má sloužit ozdravění a osvěžení člověka.


2. TÁBOROVÝ ŽIVOT: Táboření je prostý život omezený na skutečné potřeby a zároveň vyvrcholení pobytu v přírodě. Táboření může být nejen příjemným osvěžením, ale i spásou pro těla a duše vyčerpané shonem přepracovaného světa.

3. SAMOSPRÁVA ZA VEDENÍ DOSPĚLÝCH: Snad nikde nemá každý člen tolik možností podílet se na společných věcech rodu, kmene i organizace jako ve woodcraftu.


4. KOUZLO TÁBOROVÉHO OHNĚ: Oheň umožnil obrovský pokrok ve vývoji lidstva. Pro nás je sezení v kruhu kolem táborového ohně silným zážitkem, který spojuje všechny přítomné trvalým svazkem kamarádství a přátelství.


5. VÝCHOVNÉ PROSTŘEDKY V DUCHU LESNÍ MOUDROSTI: Plnění činů rozvíjí všestrannost woodcraftera. Nejedná se zde o učenost, ale o souhrn všech dobrých vlastností – sílu, mrštnost, důvtip,
šikovnost… Plnění Mistrovství pak vede k získání důkladných znalostí ve zvoleném oboru. Na rozdíl od zkoušek, které se plní v mnoha jiných organizacích, má woodcrafter možnost vybrat si sám zkoušky, které mu nejlépe vyhovují a v nichž může nejlépe splnit cíle, které si sám stanoví. V tom je obrovská přednost Setonova systému orlích per.


6. POCTY PODLE STANOVENÝCH MĚŘÍTEK: V našich zkouškách se nikdo nesnaží porazit ostatní, ale každý se snaží povznést sám sebe. Každý, kdo splní stanovený počet poct, může se stát například Sagamorem. Tento stupeň mu není odepřen jen proto, že někdo jiný je silnější než on.


7. OSOBNÍ VYZNAMENÁNÍ ZA OSOBNÍ VÝKONY: Touha po slávě je nejsilnější motivací u primitivního člověka. Vyspělý člověk by měl mít nějaký vyšší princip. Naše udílení orlích per a titulů není odměnou za vykonané činy, ale jejich uznáním. Člověk nachází ve svých činech vnitřní uspokojení, ale potřebuje i spravedlivé uznání. Podstatou získávání a „hromadění“ poct není tedy ozdobení šerpy hezkými malými pery, ale další získávání a rozšiřování znalostí každého woodcraftera. Setonova povídka Stoupání na horu nejlépe vyjadřuje smysl této zásady.


8. IDEÁLNÍ HRDINA: Naše činnost je často inspirována Indiány nebo jinými přírodními národy. Není to proto, že bychom chtěli utéct od skutečnosti života v civilizaci, ale proto, že čistý, mužný a statečný vzor Indiána je dobrou inspirací pro naši činnost a pomáhá nám naplnit poslední z devíti zásad.


9. MALEBNOST VE VŠEM: To je velmi důležitá zásada. Malebnost působí na podvědomé složky osobnosti a rozvíjí citové vnímání světa. Proto využíváme všemožně kouzla titulů, pestrých šerp, krásných obřadů, kmenových zvyků, tanců a písní.

Stoupání na horu

E. T. Seton


Daleko na vyprahlém Jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí z pouště vysoká hora. Vyšplhat na tuto horu znamenalo velký čin, a tak všichni chlapci ze vsi toužili, aby se o to mohli pokusit. Jednoho dne jim náčelník řekl: „Nu tak, chlapci, dnes se můžete všichni pokusit na tu horu vylézt. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daleko, jak dokážete. Až budete unaveni, vraťte se, ale každý z vás mi přinese větvičku z toho místa, kam až došel.“
Vydali se na cestu plni naděje a každý cítil, že jistě dorazí až na vrchol.
Ale brzy se loudavě vrátil tlouštík a vztáhl k náčelníkovi ruku, v níž držel kaktusový list. Náčelník se usmál a řekl: „Milý hochu, ty ses vůbec nedostal k úpatí hory; ani jsi nepřešel poušť.“ Později se vrátil druhý chlapec. Přinesl šalvějovou snítku. „Došel jsi na úpatí hory,“ řekl náčelník, „ale vzhůru jsi nešplhal.“
Další hoch měl větvičku lindy. „Dobře,“ řekl náčelník, „ty ses dostal až k pramenům.“
Později přišel další chlapec s trnitou větvičkou. Když ji náčelník uviděl, usmál se a řekl: „Ty jsi šplhal vzhůru; dostal ses až k prvnímu kamenitému splazu.“
Odpoledne dorazil hoch s cedrovou snítkou a stařec řekl: „Podal jsi dobrý výkon, dostal ses až do poloviny hory.“
O hodinu později přišel hoch s borovou větvičkou. Tomu náčelník řekl: „Výborně! Ty jsi vyšplhal až ke třetímu pásmu, měl jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu.“
Slunce už stálo nízko, když se vrátil poslední. Byl to vytáhlý krásný chlapec vznešené povahy. Přicházel k náčelníkovi s prázdnýma rukama, ale oči mu zářily: „Můj otče,“ řekl, „dostal jsem se tam, kde nebyly žádné stromy – neviděl jsem žádné větvičky, ale spatřil jsem Zářící Moře.“
Také starcova tvář se rozzářila, když slavnostním hlasem říkal: „Poznal jsem to! Když jsem ti pohlédl do tváře, poznal jsem to. Ty ses dostal až na vrchol. Nepotřebuješ žádnou větvičku. Je to napsáno v tvých očích, zvoní to v tvém hlase. Pocítil jsi nadšení, můj hochu, viděl jsi nádheru hory.“
Pamatujte na to, hledači lesní moudrosti! Odznaky (Orlí pera a Mistrovství), které nabízíme za vykonané činy, nejsou „ceny“ – jsou to důkazy toho, co jste vykonali a kam jste až došli. Jsou to pouhé větvičky nasbírané po cestě, které vám mají ukázat, jak daleko jste se dostali při stoupání na horu.
(překlad Miloš Zapletal)

 

Facebooktwittergoogle_plusmail

Discussion

No comments yet.

Post a Comment

 

Dnes

Liturgické čítania na dnes

    5o4u.com od roku 2013:

    • Návštev celkom: 7 776 417
    • Celkom návštevníkov: 384 891