//
you're reading...

- DUCHOVNÝ ŽIVOT

Amadei: don Rua – druhý Don Bosco

10-pal-Mykolas-RuaJsem ochoten vás následovat (1837–1850) V ţivotě svatého Dona Boska je mnoho znamení Boţí přítomnosti. Něčím neobyčejným je nepochybně i dlouhá řada jeho „snů“ či vidění, která mu ukazovala budoucí vývoj a rozvoj salesiánského díla v době, kdy toto bylo jen v Boskově hlavě. Mimořádný je také dar číst ve svědomích a vidět budoucnost. Jedinečná je téţ jeho schopnost najít v pravý čas a na pravém místě prostředky, od kterých v daný čas závisel další vývoj začatého podnikání. Ale dostalo se mu ještě dalšího hmatatelného důkazu Boţí pomoci. Potkal se s mimořádným velkým člověkem, který mu od raného mládí věnoval všechny síly svého velkého nadání i oddanost ušlechtilého srdce a po jeho smrti převzal jeho dědictví tak důstojně a dokonale, ţe ho bylo moţno nazvat „druhým Donem Boskem.“ Byl to don Michael Rua. Don Rua pocházel z Turína, přímo ze čtvrti Valdocco, z blízkého okolí prvního a hlavního ústavu Don Boska. Ruova rodina pocházela sice z opačného konce města, z oblasti „Crocetta“, a psala se původně Ruà, později téţ De Rua, latinsky „De regibus“. Jméno je patrně poitalštěná forma francouzského „De Rois.“ Michael Rua je asi první z této rodiny, jehoţ jméno je v matrice napsáno bez přízvuku na konci a vţdy se také tak podpisoval. Ruova rodina byla od nepaměti rodinou zelinářských zahradníků. Měla rozsáhlé zahradnictví ve čtvrti Crocetta. Ale otec blahoslaveného Michala Ruy, Jan Křtitel Rua, neměl zalíbení v ţivnosti svých předků. Přesedlal na práci odborného dělníka, později mistra a kontrolora v továrně na výrobu hlavní k puškám v královské továrně zbraní zvané „La Fucina delle canne“ ve čtvrti Valdocco, vzdálené od bytu na Crocette asi 4 km. Protoţe tenkrát nebyly veřejné dopravní prostředky, brzy ho omrzelo chodit tak daleko do práce. Někdy po roce 1820 si našel byt přímo v továrním bloku budov a přestěhoval se tam i s manţelkou Marií Terezií, rozenou Baratelli, a čtyřmi syny: Petrem, Rafaelem, Raimundem a Janem Křtitelem Antonínem. V novém bydlišti mu manţelka porodila dalšího synáčka Tomáše Jana, který však zemřel v útlém věku, stejně jako jeho bratři Rafael a Raimund. A 26. dubna 1828 zemřela i matka. Nejstaršímu synu Petrovi bylo 13 let a právě začínal pracovat s otcem v továrně. Nejmladší Tomáš Jan měl sotva 3 roky a byl celý churavý. Co mohl ubohý otec udělat jiného neţ se opět oţenit? Učinil tak ještě téhoţ roku 1828 a za manţelku si pojal ctnostnou dívku Janu Marii Ferrero. Měli spolu další 4 děti: Jana Křtitele, Marii Pavlínu, Ludvíka Tomáše a Michala. Byla to vesměs křehoučká stvořeníčka, kterým nikdo nevěstil dlouhý ţivot. Královská továrna na zbraně stála v obvodu farnosti sv. Šimona a Judy – nyní zvané sv. Joachima. Ve staré farní matrice je také tento zápis: „Rua Michael, syn Jana a Jany Marie, roz. Ferrero, provdané Rua, narozený 9. června 1837, pokřtěný 11. června v přítomnosti Sereno Rosso Michaele a Dominiky Marie Boeris.“ Michael Rua (uţ nikoli Ruà) byl posledním synem Jana Křtitele Ruy. Při jeho narození ţili z jeho osmi starších bratří uţ jen čtyři: Petr – dvaadvacetiletý, Jan Antonín – sedmnáctiletý, Jan Křtitel – sedmiletý a Ludvík Tomáš – tříletý. Otec byl muţ víry, měl rád společnou modlitbu rodiny, trval na svěcení nedělí a svátků i na zachovávání církevních přikázání a dbal, aby jeho děti včas přistupovaly ke svátostem…. KNIHA KE ZHLÉDNUTÍ ZDE

Facebooktwittergoogle_plusmail

Discussion

No comments yet.

Post a Comment

 

Dnes

Liturgické čítania na dnes

    5o4u.com od roku 2013:

    • Návštev celkom: 5 347 552
    • Celkom návštevníkov: 321 193