//
you're reading...

- DUCHOVNÝ ŽIVOT

František: Amoris laetitia

1768034_papez-frantisek-holubica-vatikan1. Radost lásky prožívané v rodině je také radostí církve. Jak uvedli synodální otcové, navzdory mnoha příznakům krize manželství „je touha po rodině zvláště mezi mladými stále živá a podněcuje církev.“[1]Jako odpověď na tuto touhu je „křesťanská zvěst o rodině vskutku dobrá zpráva.“[2]

2. Synoda umožnila probrat situaci rodin v nynějším světě, rozšířit náš pohled a oživit naše povědomí o důležitosti manželství a rodiny. Složitost navržených témat nám zároveň ukázala nezbytnost dále ve svobodě prohloubit některé věroučné, morální, duchovní a pastorační otázky. Reflexe pastýřů a teologů, je-li věrná církvi, poctivá, realistická a kreativní, nám pomůže dosáhnout větší zřejmosti. Debaty, které se objevují ve sdělovacích prostředcích nebo publikacích a dokonce i mezi služebníky církve, sahají od bezuzdné touhy po změně všeho bez dostatečné reflexe či opodstatnění až k postoji, který chce všechno řešit aplikací všeobecných norem nebo vyvozováním upřílišněných závěrů z některých teologických reflexí.

3. Připomenutím, že čas je nadřazen prostoru, bych rád zdůraznil, že ne všechny věroučné, morální nebo pastorální diskuse musejí být vyřešeny zásahem magisteria. V církvi je přirozeně nezbytná jednota věrouky i praxe, což však nepřekáží různým způsobům interpretace některých aspektů věrouky nebo z nich plynoucích důsledků. Tak tomu bude, dokud nám Duch neumožní dosáhnout plné pravdy (srov. Jan 16,13), to znamená, až nás dokonale uvede do Kristova tajemství a budeme moci obsáhnout všechno jediným pohledem. Kromě toho v každé zemi či každém regionu je možné hledat více inkulturovaná řešení pozorná k místním tradicím a problémům. „Kultury jsou vskutku velmi odlišné a každý všeobecný princip má zapotřebí inkulturace, pokud má být dodržován a používán.“[3]

4. V každém případě musím říci, že se synoda vyznačovala velkou krásou a poskytla mnoho světla. Děkuji za množství příspěvků, které mi pomohly uvažovat o problémech rodin světa v celé jejich šíři. Souhrn vystoupení synodálních otců, jimž jsem neustále pozorně naslouchal, mi připadá jako nějaký drahocenný polyedr, tvořený mnoha legitimními starostmi, jakož i poctivými a upřímnými otázkami. Proto jsem považoval za vhodné redigovat posynodální apoštolskou exhortaci zahrnující příspěvky obou nedávných synod o rodině spolu s dalšími úvahami, které mohou usměrnit reflexi, dialog a pastorační praxi a současně poskytnout odvahu, podněty a pomoc rodinám v jejich nasazení i v jejich těžkostech.

5. Tato exhortace bude mít zvláštní význam v kontextu tohoto Svatého roku milosrdenství. Za prvé, protože ji nabízím křesťanským rodinám, aby je podnítila vážit si darů manželství a rodiny a zachovávat silnou lásku naplněnou hodnotami velkorysosti, nasazení, věrnosti a trpělivosti. Za druhé, protože má za cíl povzbudit všechny, aby byli znamením milosrdenství a blízkosti tam, kde se rodinný život neuskutečňuje dokonale anebo neprobíhá v pokoji a radosti.

6. Text zahajuji jakousi předehrou inspirovanou Písmem svatým, aby udávalo odpovídající tón. Počínaje odtud, ve snaze stát nohama na zemi, budu uvažovat o nynější situaci rodin. Potom připomenu několik podstatných prvků církevní nauky o manželství a rodině, aby vznikl prostor pro dvě ústřední kapitoly věnované lásce. Potom zdůrazním některé pastorační přístupy, aby nás vedly k vytváření solidních a plodných rodin podle Božího plánu, a jednu kapitolu věnuji výchově dětí. Potom se zastavím u výzvy k milosrdenství a u pastoračního rozlišování situací, které plně neodpovídají tomu, co nám nabízí Pán, a nakonec načrtnu pár rysů rodinné spirituality.

7. Vzhledem k bohatství dvou let reflexí, které synoda přinesla, pojednává tato exhortace různými styly o mnoha odlišných tématech. Tím se vysvětluje její nevyhnutelná obsáhlost. Neradím tedy povšechnou a spěšnou četbu. Lépe ji budou moci docenit jak rodiny, tak asistenti rodinné pastorace, pokud se postupně a trpělivě zahloubají do jednotlivých částí anebo pokud budou hledat to, co potřebují v konkrétních okolnostech. Je pravděpodobné, že například manžele zaujme spíše čtvrtá a pátá kapitola, pastorační asistenty bude zajímat zvláště šestá kapitola a všichni se budou cítit velice osloveni osmou kapitolou. Doufám, že prostřednictvím četby každý pocítí povolání pečovat s láskou o život rodin, protože „rodiny nejsou problém, ale především příležitost.“[4]

PRVNÍ KAPITOLA: Ve světle Slova

DRUHÁ KAPITOLA: Realita a problémy rodin

TŘETÍ KAPITOLA. Pohled k Ježíši – Povolání rodiny

ČTVRTÁ KAPITOLA: Láska v manželství I. část

ČTVRTÁ KAPITOLA: Láska v manželství II. část

PÁTÁ KAPITOLA: Láska se stává plodnou

ŠESTÁ KAPITOLA: Některé pastorační perspektivy, I. část

ŠESTÁ KAPITOLA: Některé pastorační perspektivy, II. část

SEDMÁ KAPITOLA: Posílit výchovu dětí

OSMÁ KAPITOLA: Provázet, rozlišovat a integrovat slabosti

DEVÁTÁ KAPITOLA: Manželská a rodinná spiritualita

 

zdroj: http://www.radiovaticana.cz/

 

Facebooktwittergoogle_plusmail

Discussion

No comments yet.

Post a Comment

 

Dnes

Liturgické čítania na dnes

    5o4u.com od roku 2013:

    • Návštev celkom: 5 178 333
    • Celkom návštevníkov: 314 968