//
you're reading...

CD 9 (Želiv 2014/15)

S ovocím Ducha ( v našich rodinách)

8319Promluva k 6. neděle velikonoční ONLINE a KE STAŽENÍ ZDE.

 

Konto v citové bance

Všichni víme, co je konto ve finanční bance. Ukládáme si na ně pení­ze a vytváříme aktiva, ze kterých můžeme čerpat v případě potřeby. Konto v citové bance je metafora, která charakterizuje množství důvěry, která byla vytvořena v nějakém vztahu. Je to pocit bezpečí, který máte ve styku s jinou lidskou bytostí.
Ukládám-li na konto, které mám vůči vám v citové bance, zdvořilost, laskavost, čestnost a dodržování slibů, vytvářím tím aktiva. Vaše důvěra vůči mně vzrůstá a já se mohu se na tuto důvěru v případě potřeby kdy­koliv obrátit. Mohu dokonce udělat chyby a tato úroveň důvěry, tato ci­tová rezerva je bude kompenzovat. Mohu se třeba nejasně vyjádřit, ale vy smysl toho, co jsem chtěl sdělit, stejně pochopíte. Nebudete mne chytat za slovo. Jestliže je stav konta důvěry vysoce aktivní, komunikace mezi námi je snadná, rychlá a efektivní.
Mám-li však ve zvyku projevovat nezdvořilost, neúctu, neurvalost, ignoranci, svévolnost, nebo zklamu-li vaši důvěru, zastrašuji vás nebo jsem panovačný, potom mohu své konto v citové bance přečerpat. Jaký potom budu mít pocit jistoty?
Žádný. Kráčím po minovém poli. Musím si dát pozor na všechno, co řeknu. Vážit každé své slovo. Je to život v neustálém napětí. Vede to ke krytí vlastních zad, k politikaření. Přitom takové vztahy převládají v mno­hých organizacích, rodinách i manželstvích.
Jestliže není udržována značná zásoba důvěry trvalými vklady na kon­to v citové bance, manželství chátrá. Místo bohatého, spontánního poro­zumění a komunikace nastává něco podobného společnému bydlení, kde dva lidé prostě žijí, každý po svém, a přitom se snaží navzájem se respektovat a tolerovat. Tento vztah se může dále zhoršovat, až k nenávisti a pocitu bránit se před druhým. Taková reakce pak vede ke slovním potyčkám, práskání dveřmi, odmítání spolu mluvit a nakonec k citovému odcizení a sebelítosti. V lepším případě to může skončit domácí studenou válkou a manželství přetrvává jen díky dětem, sexu, společenskému tlaku nebo snaze zachovat zdání navenek. Může to však také skončit otevřenou válkou před soudem, kde se mohou po dlouhá léta vést sebezničující právnické bitvy, ve kterých se každý zpovídá ze hříchů druhého partnera.
Nejtrvalejší vztahy, jako je manželství, vyžadují neustálé vklady na konto v citové bance. S nesplněnými nadějemi se staré vklady vypaří. Jestliže se neočekávaně setkáte se starým spolužákem, se kterým jste se léta neviděli, může váš vztah pokračovat, jako byste se rozešli včera, protože staré vklady stále trvají. Avšak vaše konto s lidmi, se kterými se setkáváte pravidelně, vyžaduje trvalejší investice. Někdy totiž můžete z konta čerpat automaticky svým každodenním chováním, nebo jeho nepochopení, aniž byste si to uvědomovali. Týká se to zejména vztahů s dorůstajícím dětmi.
Dejme tomu, že máte dorůstajícího syna a vaše obvyklá konverzace se odehrává způsobem „Ukliď si pokoj! Zapni si košili! Vypni to rádio! Nechej se ostříhat! A nezapomeň vynést smetí!” Za nějakou dobu vaše výběry z konta vysoko překročí vklady.
A teď si představte, že váš syn se připravuje k důležitému rozhodnu­tí, které ovlivní celý jeho další život. Ale stav konta důvěry mezi vámi je nízký a vaše komunikace natolik uzavřená, mechanická a neuspokojivá, že se k vám prostě neobrátí o radu. Máte potřebnou moudrost a zkuše­nosti, abyste mu mohli pomoci, ale protože vaše konto je vysoko přečer­páno, rozhodne se ze svého krátkodobého emocionálního hlediska a je­ho rozhodnutí může vést k mnohým dlouhodobým negativním důsledkům. K tomu, abyste mohli s důvěrou komunikovat o tak choulos­tivých otázkách, musíte mít na svém kontě aktivní zůstatek. Co pro to můžete učinit?
Co kdybyste začali dělat malé úložky na své konto? Třeba se naskytne příležitost udělat pro něho malou laskavost – přinést mu domů časopis o jeho oblíbené zábavě, nebo k němu jen přijít, když se zabývá svými úko­ly a nabídnout mu pomoc. Můžete mu navrhnout, že půjdete spolu do kina, nebo ho pozvete na zmrzlinu. Možná, že tím nejcennějším vkladem bude, když ho jen vyslechnete, aniž byste ho při tom plísnili nebo soudi­li nebo mu dělali přednášku o tom, jakými jste byli v mládí. Jenom po­slouchat a snažit se ho pochopit. Dejte mu pocítit, že se o něho zajímá­te, že ho vnímáte jako osobnost.
Zpočátku nemusí reagovat. Může dokonce mít podezření: „Co má otec za lubem? Jakou taktiku to na mě matka tentokrát zkouší?” Budou-li tyto upřímné vklady pokračovat, začnou se sčítat a pasívní zůstatek vaše­ho konta se začne zmenšovat.
Pamatujte, že okamžité řešení by bylo zázrakem. Vytváření a náprava vztahů vyžaduje čas. Ztratíte-li trpělivost, až uvidíte, že na vaše snahy ne­reaguje, nebo budete-li mít dojem, že je nevděčný, můžete tím učinit vel­ký výběr ze svého konta a pokazit všechno, čeho jste zatím dosáhli. “Jak můžeš být tak nevděčný po tom všem, co jsme pro tebe udělali a co jsme pro tebe obětovali? Snažíme se být k tobě milí a ty se k nám takhle cho­váš. To je neuvěřitelné!”
Je těžké neztratit trpělivost. Je třeba být proaktivní, soustředit se na svůj okruh působnosti, pěstovat výhonky, a ne „vytrhnout květinu, aby­chom se podívali, jak rostou kořeny”.
Okamžité metody však opravdu neexistují. Budování a náprava vzta­hů je dlouhodobá investice.
ŠEST HLAVNÍCH VKLADŮ
Dovolte, abych uvedl šest hlavních vkladů, které vytvářejí konto v ci­tové bance.
1. MĚJTE POCHOPENÍ PRO DRUHÉHO
Snaha o skutečné pochopení druhého je pravděpodobně tím nejdůle­žitějším vkladem a klíčem ke všem ostatním vkladům. Nemůžete ani vě­dět, co pro druhého člověka znamená vklad, dokud ho nepochopíte. To, co je vkladem pro vás, například jít spolu na procházku, abyste si něco projednali, jít spolu na zmrzlinu nebo nabídnout někomu spolupráci na nějakém projektu nemusí být druhou stranou vůbec chápáno jako vklad. Jestliže se to nebude týkat jeho nejhlubších zájmů nebo potřeb, může to být dokonce chápáno jako výběr z konta.
To, co jedna osoba chápe jako své poslání, může být pro druhého jen malichernost. Abyste mohli učinit vklad, musí být to, co pro druhou osobu uděláte, pro vás stejně důležité, jako je pro vás důležitá jeho osoba. Představte si, že se zabýváte něčím důležitým a vaše šestileté dítě ruší s něčím, co se vám jeví naprosto bezvýznamné, ale z jeho hlediska je to velmi důležité. K tomu, abyste tento rozdíl v hodnotách pochopili, musíte mít návyk 2 (začínejte s myšlenkou na konec) a k tomu, abyste podřídili svůj plán potřebám druhého člověka, potřebujete návyk 3 (dejte přednost důležitým věcem). Tím, že uznáte, jakou hodnotu má pro něho to, co vám chce říci, projevujete pro něj pochopení a děláte obrovský vklad na své konto v citové bance.
Mám přítele, jehož syn se začal velmi zajímat o baseball. Mého přítele však baseball vůbec nezajímal. Jednou v létě však s ním jezdil na zápasy, aby viděl každé významnější ligové družstvo hrát aspoň jednou:Cestování trvalo šest týdnů a stálo hodně peněz, vytvořilo však velmi silné přátelské pouto mezi otcem a synem.
Po návratu se někdo mého přítele zeptal: „To máš tak rád baseball? „Ne,” odpověděl přítel, „ale mám tak rád svého syna.”
Jiný můj přítel, univerzitní profesor, měl hrozné vztahy se svým synem. Tento muž se celý život věnoval teoretické práci a měl pocit, že jeho syn utrácí život nadarmo, protože pracuje rukama, místo toho aby rozvíjel své duševní schopnosti. V důsledku toho syna neustále pronásledoval a ve chvílích, kdy toho litoval, se snažil dělat vklady, které vůbec nefungovaly. Chlapec chápal jeho gesta jako další způsob zavrhování, podceňování, odsuzování, takže tato gesta představovala vlastně velké výběry z konta v citové bance. Vztah mezi nimi byl stále chladnější a otce to velmi mrzelo.
Jednoho dne jsem mu vysvětlil zásadu, že to, co děláme pro druhé, musí být pro nás stejně důležité jako jeho osoba. Vzal si to vážně k srdci. Zapojil svého syna do stavby miniaturní Čínské zdi kolem jejich domu. Byla to náročná práce, pracovali společně půldruhého roku.
V družné práci syn překonal toto složité životní období a začal projevovat zájem o svůj duševní rozvoj. Nejdůležitějším přínosem však bylo to, co se stalo s jejich vzájemným vztahem. Z hořké stránky jejich života se stal zdroj radosti a síly pro otce i syna.
Máme tendence posuzovat tužby a potřeby druhých podle svých ži­votních zkušeností. Své záměry promítáme do jejich chování. Domnívá­me se, že vkladem do vzájemných vztahů je to, co si přejeme nebo po čem toužíme nebo co jsme si přáli a po čem jsme toužili, když jsme byli ve stejném věku nebo ve stejné životní etapě. Jestliže druzí nechápou na­ši snahu jako vklad, máme tendenci chápat to jako odmítání naší dobře míněné snahy a vzdáváme se.
Zlaté pravidlo praví: „Čiňte jiným tak, jak byste si přáli, aby oni činili vám.” Na první pohled to vypadá, jako byste měli pro druhé dělat to, co byste si přáli, aby oni dělali pro vás. Podle mého názoru je však skutečný význam tohoto pravidla v tom, abychom se snažili pochopit druhé tak, jak bychom si přáli, aby oni pochopili nás, a jednali s nimi na základě to­hoto pochopení. Jak říkal jeden otec o svých dorůstajících dětech: „Za­cházejte s nimi stejně v tom, že s každým z nich budete zacházet jinak.”
2. VĚNUJTE POZORNOST MALIČKOSTEM
Malé laskavosti a zdvořilosti jsou důležité. Malé nezdvořilosti, nelas­kavosti, malé formy neúcty představují velké výběry z konta. Maličkostí jsou v mezilidských vztazích velmi důležité.
Pamatuji se na jeden večer se svými syny před několika lety. Byl to je­den z těch organizovaných výletů otce a synů včetně tělocviku, zápasu, párků, oranžády a biografu.
Sean, kterému byly čtyři roky, usnul uprostřed filmu na sedadle. Jeho starší bratr Stephen, kterému bylo šest let, zůstal vzhůru a spolu jsme se dívali na zbytek filmu. Když film skončil, vzal jsem Seana do náručí, vy­nesl ho ven k vozu a uložil na zadní sedadlo. Byl studený večer, takže jsem svlékl kabát a zabalil ho do něj.
Když jsme přijeli domů, rychle jsem Seana přenesl do domu a uložil do postele. Když si Stephen oblékl pyžamo a vyčistil zuby, lehl jsem si k němu a povídali jsme si o společném odpoledni.
„Jak se ti to líbilo, Stephene?”
„Bylo to prima,” odpověděl.
„Bavil ses?”
„Ano.“
„Co se ti líbilo nejvíce?”
„Nevím, asi trampolína. “
,,Byla to legrace, když jsme dělali kotrmelce a jiné triky ve vzduchu, viď?”
Neodpověděl. Měl jsem pocit, že vedu monolog. Přemýšlel jsem, p­roč nemluví. Obvykle když prožil něco vzrušujícího, byl otevřenější. Byl jsem trochu zklamán. Cítil jsem, že něco není v pořádku;
byl tak zamlklý po cestě domů a když se chystal do postele.
Najednou se obrátil ke stěně. Bylo mi to divné; nadzvedl jsem děl jsem v jeho očích slzy.
„Co je ti, miláčku? Co se stalo?”
Obrátil se ke mně a cítil jsem, že se trochu stydí za slzy a chvějící se rty a bradu.
„Tati, kdyby mi byla zima, taky bys mě přikryl svým kabátem? Ze všech událostí tohoto nádherného večera prožitého byla nejdůležitější tato malá laskavost, letmý, nevědomý projev lásky k jeho malému bratrovi.
Jak silný osobní zážitek to pro mne byl a je dodnes. Lidé jsou ve svém nitru velmi jemní, velmi citliví. Věk nebo zkušenost na to nemá i vliv. I pod tím nejtvrdším a nejotrlejším zevnějškem se skrývají něžné city a emoce.
3. DODRŽUJTE ZÁVAZKY
Velkým vkladem je dodržování závazků a slibů. Naopak porušení slibu a nedodržení závazku je velkým výběrem z konta. Není snad většího výběru než slíbit někomu něco, co je pro něho důležité, a slib
nesplnit. Příště již vašim slibům věřit nebude. Lidé obvykle mají tendenci stavět své naděje na slibech, zejména na slibech týkajících se jejich základního bytí. Jako otec jsem se snažil dodržovat zásadu nikdy nedávat slib, který nemůžu splnit. Proto jsem se snažil dávat sliby velmi opatrně, velmi úsporně a vždy jsem se snažil zvažovat co nejvíce možných náhod a nepředvídaných událostí, které by mi mohly zabránit ve splnění slibu. Přes všechnu snahu se však občas vyskytla neočekávaná situace, ve které nebylo rozumné nebo možné daný slib dodržet. Vždycky jsem si však byl vědom váhy svého slibu a buďto jsem ho dodržel, nebo jsem se snažil důkladně vysvětlit situaci a požádal jsem osobu, které jsem slib dal, aby mne ho zprostila.
Věřím, že zvyknete-li si vždy dodržet daný slib, budujete most důvě­ry, který překlene nedorozumění mezi vámi a vaším dítětem. Když po­tom bude vaše dítě chtít dělat něco, co si nebudete přát, a díky své zra­losti budete vidět následky, které dítě vidět nemůže, můžete mu říci:
„Synu, když to uděláš, slibuji ti, že to bude mít takové následky.” Jest­liže si vaše dítě zvyklo věřit vašim slovům, vašim slibům, bude jednat podle vaší rady.
4. VYJASNĚTE SI OČEKÁVÁNÍ
Představte si, s jakými potížemi se můžete setkat, jestliže si se svým vedoucím nevyjasníte své role při vypracování popisu vaší práce.
„Kdy už dostanu popis své práce?” zeptáte se.
Čekám, až mi přinesete nějaký návrh, abychom ho mohli projed­nat,” odpoví váš vedoucí.
„Domníval jsem se, že definovat moji práci je vaše role.”
„To přece není vůbec moje role. Nepamatujete se už? Od samotného počátku jsem vám říkal, že jak si uspořádáte práci, záleží hlavně na vás.” „Domníval jsem se, že jste měl na mysli kvalitu mé práce. Vždyť já ani pořádně nevím, v čem má práce spočívá.”
Podobně podrývá komunikaci a důvěru nevyjasněnost očekávání v oblasti cílů.
„Udělal jsem to přesně, jak jste si přál, a tady je zpráva.”
,Já nechci zprávu. Cílem vaší práce bylo vyřešit problém, a ne ho ana­lyzovat a napsat zprávu.”
„Domníval jsem se, že cílem je vyjasnit si problém a způsob jeho ře­šení a potom jím pověřit někoho jiného.”
Kolikrát již jsme byli svědky podobných rozhovorů? „Vy jste řekl…”
„Ne, nemáte pravdu! Já jsem řekl…”
„Ne, to není pravda, vy jste nikdy neřekl, že bych měl…” „Ale ano, jasně jsem řekl…”
 „Nikdy jste se ani nezmínil, že…” „Ale vždyť jsme se dohodli, že…”
Kořeny téměř všech potíží ve vztazích jsou v konfliktních nebo dvojznačných formulacích očekávání týkajících se rolí nebo cílů. Ať se jedná o otázku, kdo co má dělat v práci, jak komunikovat s dcerou, když po ní chcete, aby si uklidila pokoj, nebo kdo má doma nakrmit rybičky a vynést smetí, můžete si být jisti, že nejasná očekávání povedou k nedorozumění, zklamání nebo ztrátě důvěry.
Mnohá očekávání jsou implicitní – mlčky se předpokládá, že jasná. Nebyla nikdy vyřčena nebo oznámena, ale lidé je automaticky vyvozují z určité situace. Například v manželství se mlčky předpokládá, že muž i žena mají své předem určené role. I když se o těchto očekáváních nikdy nediskutovalo a osoba, která je má plnit, si je někdy ani neuvědomuje, jejich plnění přináší velké vklady do vztahu mezi manžely, kdežto jejich narušování vede k úbytkům na účtu důvěry v citové bance.
Proto je důležité, aby v každé nové situaci byla všechna očekává vyložena na stůl. Lidé se navzájem budou posuzovat podle těchto očekávání. Budou-li mít pocit, že jejich základní očekávání jsou narušována, zmenšuje se zásoba důvěry. Mnohé negativní situace vytváříme prostě tím, že předpokládáme, že naše očekávání jsou evidentní, každý je chápe a všichni s nimi souhlasí.
Vyjasníme-li si a dohodneme očekávání předem, vytváříme vklad na konto důvěry. Vyžaduje to sice investovat předem čas a úsilí, později to však ušetří obrovské množství času a úsilí. Nejsou-li očekávání předem vyjasněna a dohodnuta, do vztahu začnou pronikat emoce, hromadí se drobná nedorozumění, až z nich vyrostou osobní střety a poruchy komunikace mezi lidmi. K tomu, abychom si vyjasnili očekávání, potřebujeme někdy značnou odvahu. Zdá se, že je snazší jednat, jako by žádné rozdíly v tom, co kdo od vztahu očekává, nebyly, a doufat, že všechno dobře dopadne, než vyložit na stůl rozdílné názory a v diskusi dosáhnout vzájemně přijatelného souboru očekávání.
Ukázka z knihy: Stephen R. Covey, 7 návyků vůdčích osobností, Pragma 1997

VTIP: Denník muža a ženy:

Jej denník:

„Dnes som si všimla, že sa môj muž správa akosi divne. Mali sme rezerváciu na večeru v našej obľúbenej reštaurácii a mali sme sa tam stretnúť vo večerných hodinách. Poobede som išla nakupovať so svojimi kamarátkami, a tak som sa v reštaurácii objavila s malým meškaním, moja chyba. Môj muž bol o niečo menej zhovorčivý ako obvykle a všimla som si, že ho niečo trápi. Najprv som si myslela, že je podráždený kvôli môjmu neskorému príchodu, ale neskôr som si uvedomila, že problém je oveľa, oveľa hlbšie. Navrhla som mu, aby sme sa presunuli na menej preplnené miesto, aby sme sa mohli v pokoji porozprávať. Šli sme teda do malej, útulnej kaviarne. Pozrela som sa mu do očí a opýtala sa, čo sa deje. Zdalo sa, akoby nechcel dať najavo svoje pocity a povedal, že je všetko v poriadku. Stále som sa ho pýtala, či som niečo urobila, čím som ho sklamala, ale on jednoducho stále opakoval, že mu naozaj nič nie je a že sa nemám čoho obávať.
Na ceste domov som mu povedala „milujem ťa“. Usmial sa na mňa, ale aj naďalej sa sústredil na jazdu. Teraz už naozaj nemôžem nájsť vysvetlenie pre túto situáciu. Prečo, prečo len nepovie, že ma tiež miluje? Prišli sme domov síce v poriadku, ale bola som zničená. Nemohla som si nevšimnúť, že sa snaží udržať si odstup a správa sa, ako by som vôbec neexistovala. Len tam tak sedel a sledoval svoj obľúbený program. Povedala som mu „dobrú noc“ a išla spať.
Po asi 15 minútach vstúpil do našej spálne a vliezol pod perinu. Čoskoro zaspal. Pokiaľ ide o mňa… Nemohla som vôbec zaspať a stále som sa snažila pochopiť, čo sa deje s mojím manželom. Naozaj som mala pocit, že som ho stratila. Moje manželstvo je pravdepodobne na konci a celý môj život sa rozpadá… „

Jeho denník:

„Dnes som nemohol naštartovať svoju motorku. Niečo v motore musí byť pokazené, ale nemohol som prísť na to, čo to je. Myslím, že by som ju mal zobrať k mechanikovi… „

Facebooktwittergoogle_plusmail

Discussion

No comments yet.

Post a Comment

 

Dnes

Liturgické čítania na dnes

    5o4u.com od roku 2013:

    • Návštev celkom: 4 030 111
    • Celkom návštevníkov: 258 688