//
you're reading...

CD 9 (Želiv 2014/15)

Tří bez hranic (CZ,14:51)*****

„Jejich zkušenost nás vyzývá, abychom se nespokojili s průměrností a živořením, nýbrž abychom hledali smysl věcí a se zanícením zkoumali tajemství života. Učí nás, abychom se nedali pohoršit malostí a ubohostí, nýbrž abychom v pokoře rozpoznávali vznešenost a dokázali se jí poklonit.
Kéž nám Panna Maria, která přijala mudrce v Betlémě, pomáhá, abychom pozvedli zrak nad sebe, dali se vést hvězdou evangelia, abychom potkali Ježíše, uměli se pokořit a klanět se mu. Tak budeme moci druhým lidem přinášet paprsek jeho světla a sdílet s nimi radost z cesty.“ p. František

Promluva ze Slavnosti Zjevení Páně ONLINE a KE STAŽENÍ ZDE.

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! … Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě.“ Iz 60,1-6

Jiří Ježek

Bylo mi tehdy 11 let. Šli jsme jedno jarní odpoledne s kamarády hrát na Letnou fotbal. Chtěli jsme přeběhnout silnici a já jsem z nepochopitelných důvodů vyrazil sám, kluci zůstali stát na chodníku. Doběhl jsem na tramvajové koleje, a protože na druhé straně jezdila auta a blížily se tramvaje, tak jsem se otočil a chtěl jsem přeběhnout zpátky ke klukům. Bohužel v tu chvíli jela Tatra plná cementu a já jak jsem se otočil, tak jsem strčil nohu pod její zadní kola. Udělalo to „křup“, já jsem se zvednul a přešel jsem silnici ke klukům a až tam jsem sebou seknul na zem.

Pak si pamatuju, že mě vezla sanitka a rovnou do Motola na operační sál.

Když jsem se ráno probudil, byl krásný den, sluníčko, byl jsem na pokoji sám. Sestřičky mě viděly přes sklo a hned přiběhly a chovaly se ke mně strašně krásně, tím mi asi ulehčily ten první šok, že nemám nohu pod kolenem. Byl tam jen kus obvazu, hadičky a jinak nic. Možná díky tomu, že mi bylo 11, tak jsem se na to podíval a vůbec jsem nepropadl žádné hysterii, řekl jsem si v duchu „Hele, já nemám nohu, to je dobrý!“

Těsně před cílem na paralympiádě v Londýně 2012.Do školy jsem se strašně těšil. Zní to možná divně, že se kluk těší do školy, ale pro mě to byl cíl celé té anabáze léčení po úrazu. Říkal jsem si, že jakmile se vrátím do školy, budu zase úplně zpátky v životě. Na půl cesty se mi přestalo chtít, protože mi došlo, že to ve škole všichni vědí a budou na to koukat jak na exota. Tak jsem se vrátil a šel jsem do školy až druhý den. Ale dopadlo to tak nějak v pohodě, spolužáci i učitelé se mnou jednali, jako by se nic nestalo, začal jsem hned zlobit jako dřív…

Po základní škole jsem chtěl být leteckým mechanikem, ale úřednice na národním výboru rozhodla, že bych takový obor fyzicky nezvládl. A tak jsem se víceméně náhodným výběrem ocitnul na elektrotechnické průmyslovce.

Těsně po závodě. Londýn 2012.Druhý den po maturitě, když jsem se probral z oslav, šel jsem si shodou okolností ke svému technikovi pro novou protézu. A on mi nabídl, že si otvírá soukromou praxi, jestli se nechci stát protetikem, že by mě tomu oboru naučil za pochodu. Pro mě to byla obrovská nabídka, protože jsem nikdy nebyl spokojen s tím, jak ty protézy vypadají. A byla tam výhoda v tom, že budu mít k těm pacientům jiný vztah, protože mám s amputací a s protézou vlastní zkušenost. Takže jsem týden po maturitě hned nastoupil do pracovního procesu.

Už na střední škole, v té největší pubertě, jsem trávil spoustu času na večírkách, a v práci jsem na to potom měl další kumpány. Bylo to pro mě takové prodloužení toho studentského života. Ale samozřejmě po čase to tělo vypne, ten alkohol ho unavuje a nechtěl jsem mu propadnout. Tak jsem si jednou řekl dost, takhle to nejde. Chtěl jsem si k té práci najít nějakého koníčka, vrátit se ke sportu.

Na stupních vítězů na paralympiádě v Londýně 2012.Vzpomínám si, ještě když jsem chodil do školy, jak mi jednou táta přinesl výstřižek z novin, kde se psalo o cyklistovi Josefu Lachmanovi. Byl na tom s nohou stejně jako já a vybojoval stříbro na paralympijských hrách v Soulu 1988. Táta mi tehdy řekl, že tohle je borec, zatímco já jen zlobím. Tehdy jsem se jen zasmál a dál si žil podle svého.

Teď ale, v těch dvaceti, jsem chodil s holkou, jejíž táta spolupracoval právě s Josefem Lachmanem. Seznámil nás a Lachman mi ukázal, jak je cyklistika krásná a že i sport handicapovaných má v cizině velkou úroveň a dá se to v něm daleko dotáhnout. Byl to sebevědomý, zcestovalý chlap, učaroval mně. A viděl ve mně talent. Postavil mi kolo a hned toho roku jsem byl druhý na závodě Nerudovkou na Hrad.

Do Londýna přijeli Jirkovi fandit i čeští protetici a terapeuti společně se zaměstnanci OttobockZačal jsem se tedy věnovat cyklistice. Asi jsem v sobě našel nějaký talent nebo sportovní nadání, postupně jsem tomu každý rok dával víc a víc, až jsem postupem času stál v Sydney na stupních vítězů se zlatou medailí z paralympiády na krku. Ta cesta byla pozvolná, ale o to možná vydrží déle…

největší úspěchy:

  • Paralympijský vítěz – Sydney 2000 (stíhací závod 4km, 1km ps)
  • Paralympijský vítěz – Atény 2004 (silniční závod + časovka)
  • Mistr světa – Aigle 2006 (časovka)
  • Mistr světa – Bordeaux 2007 (silniční závod)
  • Paralympijský vítěz – Peking 2008 (stíhací závod 4km, časovka)
  • Mistr světa – Manchester 2009 (stíhací závod 4km ve světovém rekordu 4:40,899)
  • podpis_JJ_2011Mistr světa – Baie-Comeau 2010 (časovka)
  • Mistr světa – Montichiari 2011 (stíhací závod 4km)
  • Vítěz Světového poháru 2011
  • Vítěz Světového poháru 2012
  • Paralympijský vítěz – Londýn 2012 (časovka na 24km)
  • Vítěz Světového poháru 2013
  • Vítěz Světového poháru 2014

Soňa Zelisková

Jako 26letá přišla o zrak. Její Zem se přestala točit, slunko přestalo vycházat, všude tma, tma, tma…
Dnes se její zem-hlína znovu točí (na hrnčířském kruhu), opět pracuje s dětmi, zdravými i hendikepovanými, tvoří pro ÚĽUV, vystavuje, přednáší. Její motto: „Být šťastný není zálěžitostí osudu, ale věc našeho rozhodnutí.“

Nádherné video o Soni ZDE

Facebooktwittergoogle_plusmail

Discussion

No comments yet.

Post a Comment

 

Dnes

Liturgické čítania na dnes

    5o4u.com od roku 2013:

    • Návštev celkom: 7 135 209
    • Celkom návštevníkov: 368 092